Zajímavosti v okolí

Skřítek ze Slatinského vrchu

Na Slatinském kopci nedaleko Doks kdysi žil vousatý trpaslík. Na hodné lidi byl hodný, na méně hodné se uměl zle zamračit a nehodní se mu raději zdaleka vyhnuli. Neměl snad ani žádné jméno, pro lidi to byl prostě skřítek ze Slatinského vrchu. Podle pověstí se totiž zjevoval v různých podobách. Před školačkou, která šla do lesa trhat listí pro kozu, se náhle objevil malý hajný v dlouhém zeleném kabátě, mysliveckém klobouku s pentlí, kožených šněrovacích botách a pomáhal jí trhat listí. Doma s babičkou zjistily, že to nebyl obyčejný hajný. Ty lístky, které do košíku přidal skřítek, se proměnily ve zlato. Hůře se vedlo dvěma zlodějům dřeva. Sotva zaťali sekeru do mohutné borovice, s hrůzou začali prchat před divoce řehtajícím koněm s ohnivýma očima a vlající hřívou. Sekeru i pilu nechali v lese a byli rádi, že si zachránili holý život. I to byla samozřejmě jedna z podob skřítka ze Slatinského vrchu. V poslední době se trpaslík neobjevoval. Nelíbilo se mu, jak se lidé nepěkně chovají k přírodě a lesům. Odstěhoval se do divokých hvozdů, kam lidská noha nevkročí. Slatinský skřítek je však naštěstí stejně jako většina lesních bytostí tvor zvědavý, a tak když se doslechl o soše v dokském lesoparku, přišel se na ni podívat. Zalíbila se mu a často před ní postává jako před zrcadlem a pochvalně si něco prozpěvuje. Budete-li se chovat tiše a nenápadně, možná se vám poštěstí a zahlédnete ho. A jestliže se začnete pořádně a s láskou starat o les, skřítek se na Slatinské vrchy zase vrátí.

Gilbert pařezík

Původně to byl největší strom, jakýsi velitel a strážce lesa. Snad právě pro tu jeho nepřehlédnutelnou a záviděníhodnou velikost si ho vyhlédla zlá, závistivá Smršť, která využila velkou bouřku a lesního velikána ošklivě poškodila. Zůstal po něm pouze pařez. Pařez ale byl po poradě ducha lesa s ostatními lesními bytostmi obdarován zvláštní mocí a dokonce dostal i jméno - Gilbert – mašličkový muž. Ta jeho zvláštní zázračná moc tkví v tom, že poutník, který tiše postojí či usedne v jeho blízkosti, nikdy nesejde z cesty. Kdo si na něj uváže stužku a poctivě si něco přeje, má skoro jistotu, že se mu jeho přání vyplní. Čím více mašliček a lidských přání Pařezíka zdobí, tím větší moc a síla z něj vyzařuje. Mašličkový muž je tvor přátelský, lidumilný. Vyhledejte ho a staňte se i vy jeho kamarády. Určitě toho nebudete litovat.

Víla hospodářka

Když na svých toulkách lesem natrefíte na baculatou dlouhovlasou vílu ozdobenou květy, nacházíte se v oblasti, kde se lidé dobře starají o les a přírodu. Víla hospodářka lidem pomáhá v této jejich bohulibé činnosti a nemá ráda ty, kteří se chovají v lese nevhodně. Myslím, že nemusím nevhodné chování nijak blíže popisovat, dobrým hospodářům je to jasné a nedobrým nebudu napovídat a radit. Míra dobroty přímo vyzařuje z její líbezné tvářičky, ale Baculka dovede být i odměřená, někdy až zlá. To záleží na lidech a jejich chování v lese. V Doksech a okolí jsou zřejmě dobří lesní hospodáři. Proč by si jinak tak oblíbila lesopark, kde na její přání stojí i její dřevěná podobizna?

Kryšpín

Jedna z lesních bytostí, která se moc neukazuje, ale přesto je jí plný les. Je to rošťácký Kryšpín, jehož pubertální projevy pozná na své kůži snad každý poutník. Ano, je to doslova tak, protože jeho oblíbenou zábavou je házení šiškami po nic netušících houbařích, sypání jehličí za krk a nastražování či přímo házení klacků pod nohy. Není nebezpečný, spíš jenom potměšilý a zaslechnete-li z korun stromů vysoce znějící chichotání, dejte si raději pozor a nesnažte se najít původce onoho chichotu, nechcete-li, aby vám něco spadlo do oka. Kryšpín nezlobí jenom lidi, ale i zvířátka, kterým ucpává vstupy do jejich nor, schovává jídlo, jež jim do krmelců nosí hodní lidé a straší jejich malé děti. Je ale pravda, že to většinou zase napraví, zvláště když zasáhne duch lesa a patřičně mu vyčiní. Kryšpín je ale takový kryšpín a občas zlobit musí. Snad z toho někdy vyroste.

Smršť

SMRŠŤ jako bytost nepatří tak úplně mezi lesní bytosti a strašidla. Je spíš zosobněním přírodního úkazu katastrofického charakteru, jako jsou hurikány, tornáda, uragány a jimi způsobované pohromy. Smršť, o které mluvíme, je blízká příbuzná orkánů jménem Kyril a Ema, jež nad Evropou řádily v letech 2007 a ……. Možná to je mladší sestra, možná sestřenice, ale na tom ani tak nezáleží. Podstatné je, že je to je opravdu, ale opravdu silná větrná potvora, která s chutí láme stromy a odnáší střechy. Naštěstí se o jejím záměru zničit lesopark v Doksech včas dozvěděl duch lesa a ostatní lesní bytosti. A tuto zprávu o blížící se pohromě dokonce přinesl většinou rošťáčky ignorantní Kryšpín. Nastala velká porada, padala spousta návrhů, ozývaly se i poraženecké řeči o odstěhování do bezpečnějších krajin. Nakonec však převládl názor, že v jednotě je síla a že na tupou násilnickou Smršť, které se již jednou podařilo zlomit lesního velikána Gilberta, nastraží past. Podařilo se! Velký rozvětvený strom mistrně roztáhl své dvě paže a ve chvíli, kdy Smršť chtěla proletět, ji sevřel takovou silou, že se nemohla ani pohnout, ať dělala co dělala. Navždy se tak zaklínila do rozeklaného větvoví a dnes je ozdobou dokského lesoparku. Můžete se na ni jít podívat. A nebojte se, Smršť se tváří sice zle a divoce, ale síla z ní vyprchává. Inu, s lesními bytostmi si není radno co zahrávat.